Na úvod kapitoly o první pomoci si řekněme, proč bychom si vlastně my, lidé, měli pomáhat? Lidský život se nedá koupit, prodat nebo za něco vyměnit – má zkrátka nevyčíslitelnou hodnotu. Je proto velmi důležité jej chránit. Každý z nás jistě doufá, že by mu v nouzi někdo pomohl. A to samé se pochopitelně očekává také od nás. Povinnost poskytnout pomoc člověku v nouzi nám také ukládá předpis, který se jmenuje trestní zákon.

Jelen radí:

Teď ale možná ten nejdůležitější důvod – zachránit život jinému člověku je krásný pocit, kterému se máloco vyrovná. Zároveň je to ten nejcennější „dar“, který můžeme někomu dát.

Možná máš pocit, že jsi na poskytování první pomoci a zachraňování ještě moc malý nebo z toho máš i trochu strach? V tom případě máme pro tebe dobrou zprávu – první pomoc je mnohem jednodušší, než se může na první pohled zdát a než se třeba učila tvoje maminka a tatínek. I dítě může hravě někomu zachránit život a mnohokrát se to už také stalo. Profesionální záchranáři by ti potvrdili, že děti to někdy dovedou lépe než někteří dospělí.

Pojďme se tedy podívat, jak na to.

Prvním, ale zároveň nejdůležitějším krokem, je zjistit, jestli se nemůže stát něco dalšího a třeba i horšího také nám samotným. Tohle je opravdu moc důležité! Každý rok je u nás několik lidí vážně zraněno nebo dokonce zabito při poskytování první pomoci a to třeba jen proto, že si včas nevšimli hrozícího nebezpečí.

Proto je vždy potřeba se na chvíli zastavit a promyslet si, co se stalo a jestli nám nehrozí nějaké další NEBEZPEČÍ.

To na nás číhá zejména v situacích, kdy dojde k nějaké nehodě na silnici, například u dopravních nehod, pádů z kola nebo sražených chodců. Pokud např. najdeme někoho ležet na silnici, musíme nejdřív zajistit, aby nás nepřejelo další auto, které pojede kolem. Je tedy třeba dát o sobě vědět přijíždějícím autům.

Pokud je nás na místě více, můžeme poslat kamaráda mávat na přijíždějící auta, aby řidiči věděli, že se před nimi něco děje. Když s námi nikdo další není, pokusíme se alespoň kamaráda opatrně odtáhnout na kraj silnice, aby do nás žádné auto nemohlo nabourat. Pokud máme možnost, měli bychom si obléknout reflexní vestu, která má výraznou barvu a je vidět na dálku i v noci nebo v mlze. V každém autě by alespoň jedna taková vesta měla být. Místo nehody je také dobré označit výstražným trojúhelníkem, který upozorňuje další řidiče na nehodu. Opět ho najdeme v každém autě.

Jelen radí:

Naše vlastní bezpečnost je zkrátka vždy to nejdůležitější a má přednost před všemi dalšími kroky první pomoci. Co bychom také byli na místě platní, kdybychom sami byli zraněni, že?

Nyní jsme v našem povídání o základech první pomoci postoupili už ke třetímu kroku, ve kterém si povíme, jak komunikovat s lidmi na místě nehody nebo úrazu a jak celou situaci správně zorganizovat. I když ti to možná nepřipadá důležité, je tomu právě naopak. Sice už jsme zavolali na tísňovou linku a profesionální záchranáři jsou na cestě, bude jim ale ještě asi 10 – 15 minut trvat než dorazí na místo nehody. A tento čas musíš využít k tomu, abys zraněnému co nejlépe pomohl.

Vždycky je fajn, když člověk na takovou situaci není sám. Zkus tedy přivolat někoho, kdo ti může pomoci, nejlépe samozřejmě dospělého. Pokud kolem nikdo není, zkus nahlas zakřičet a někoho tak přivolat. Pokud je na místě více lidí, řekni o pomoc přímo jim. Vždycky lépe funguje oslovit konkrétního člověka než jen volat „pojďte mi NĚKDO pomoct“.

Je důležité, aby celou situaci někdo řídil a říkal lidem, kteří přišli na pomoc, co mají dělat. Klidně můžeme říct, že tento člověk je něco jako velitel. Lidé totiž často nevědí, jak se mají v takové situaci chovat a proto mnohdy raději první pomoc vůbec neposkytnou. Pokud je ale požádáš o pomoc a řekneš jim, co od nich potřebuješ, určitě ti rádi pomohou.

Tyto pomocníky můžeš využít k mnoha úkolům. Mohou ti pomoci nejen s ošetřováním zraněných, ale mohou jít třeba mávat na přijíždějící záchranáře, aby vás co nejrychleji našli. Nebo mohou signalizovat přijíždějícím autům, že se stala nehoda a mají zastavit. Zkrátka ti mohou tito pomocníci celou situaci velmi ulehčit.

Jelen radí:

Je také důležité si říct, jak komunikovat se zraněnými lidmi. Určitě není dobré jim lhát a slibovat to, co nemůžeme splnit. Takové chlácholení není k ničemu, zraněný člověk to většinou stejně pozná a ztratíš jeho důvěru. Je proto mnohem lepší, když s ním budeš komunikovat klidně a srozumitelně – nabídneš mu pomoc a ujistíš ho, že sanitka je na cestě a že s ním počkáš
až do té doby než přijede. Žádný zraněný člověk totiž nechce zůstat sám a podpora druhého, i když třeba cizího člověka,
je pro něj důležitá.

No a konečně se dostáváme ke čtvrtému kroku našeho postupu. A jak už jistě tušíš, nyní se můžeme začít věnovat ošetřování zraněných. Možná ti připadá divné, že první pomoc je vlastně až na posledním místě, ale není to tak. V předchozích krocích už jsme totiž udělali celou řadu důležitých věcí – zajistili jsme vlastní bezpečnost, přivolali jsme si na pomoc profesionály a správně jsme rozdělili úkoly. Teď už tedy pojďme ošetřovat. A jak to udělat? To zjistíš v dalších kapitolách a samozřejmě ti s tím nejlépe poradí dispečeři na lince 155. Nebo se o tom můžeš dozvědět více na některém z kurzů první pomoci.

Zde jsou základní informace, které ti pomohou alesoň k základní představě o této situaci.

Důležité je říci, že zástava oběhu při úraze není tak častá,
a to jak u dětí, tak i dospělých. Setkáme se s tím většinou u starších lidí a nemusí být ani příliš nemocní. Zástava oběhu je stav, kdy srdce přestane pracovat. Oživovat mohou i děti, není to složité, ani namáhavé, ale je třeba začít CO NEJDŘÍVE od chvíle, kdy zjistíš, že je někdo v bezvědomí (nereaguje

na oslovení a zatřesení) a nedýchá (normálně, nebo vůbec).

Jaký je tedy postup u nereagujícího a nedýchajícího člověka?

Musí ležet na zádech! Klidně na zemi.

Zaklonit mu hlavu dozadu, aby se zprůchodnily dýchací cesty.

Pokud nedýchá, je třeba si kleknout z boku, co nejblíže.

Položit hranu dlaně (zápěstí) jedné ruky doprostřed hrudníku – na hrudní kost.

Druhou ruku dát přes první a proplést prsty.

Naklonit se nad hrudník tak, aby byla ramena zachránce kolmo nad hrudníkem.

Propnout lokty a vahou celého těla stlačovat hrudní kost do hloubky alespoň 5 cm.

Je potřeba stlačovat hrudník 100 x

za minutu (což je téměř 2x za sekundu!).

NEPŘESTÁVAT, dokud zachránce někdo nevystřídá, nepřijede záchranka, nebo se oživovaný nezačne bránit.

Je důležité, pokud je zachránců více, aby se střídali tak, aby se srdeční masáž co nejméně přerušovala.

Oživování (resuscitace) je z první pomoci možná to nejdůležitější, co by měl každý znát – umět a pravidelně trénovat! Protože, pokud umíme správně nepřímou masáž srdce, umíme opravdu zachránit lidský život!

Tyto typy úrazů jistě dobře znáte - odřená kolena, řezné rány apod.

Když si někdo z vás odře koleno nebo loket, je dobré ránu umýt pod tekoucí vodou, aby v ní nezůstala špína a překrýt polštářkovou náplastí.

Pokud je po ruce kysličník (peroxid vodíku), můžeme odřeninu také vypláchnout jím. V případě, že je zranění větší, rána hlubší a teče hodně krve, je nejdříve potřeba, aby zraněného zachránce položil a zvedl krvácející končetinu nad úroveň srdce, aby rána tolik nekrvácela. Potom

se použije „hotový obvaz“ a přiloží

na ránu. Pokud by obvaz prosakoval,

je možné na něj přiložit další a tím

krvácení zmírnit. O zbytek už se postarají zdravotníci. Ránu není třeba desinfikovat. To se hodí jen u drobných zranění,

jako je např. odřený loket. Pokud je rána hlubší, je potřeba hlavně zastavit krvácení. U většiny zranění není nutné zaškrcování, to by se mělo dělat až jako poslední,

když nic jiného nezabírá. Kdy zaškrcovat a kdy ne, vám poradí nejlépe dispečeři na záchrance, když jim přesně popíšete situaci.

A co když někdo krvácí z nosu?

měl by si sednout a předklonit hlavu, aby krev nepolykal

měl by dýchat ústy a stisknout nosní křídla

měl by zůstat v klidu i potom, co krvácení přestane

Asi už jste se někdy v životě o něco spálili, ale pravděpodobně to bylo jen tak trochu. Víte tedy moc dobře, že i malá popálenina velmi bolí. Kůže zasažená popálením je buď zarudlá, můžou na ní být i puchýře, nebo dokonce zčernalé příškvary. Jak popáleninu poznáte je asi docela jasné: zraněný se buď polil horkou kapalinou, nebo se spálil o horký předmět. Nejzávažnější popáleniny vznikají při zásahu elektrickým proudem, nebo když na člověku vzplane oblečení.

První pomoc u popálenin je jednoduchá, ale nikdy při ní nesmíme zapomenout na svoji vlastní bezpečnost. Musíme se zamyslet, jestli se při pomáhání druhému nemůžeme popálit také, nebo jestli nás také nemůže zasáhnout elektrický proud. Postižená místa potom musíme ochlazovat, ideálně tekoucí vlažnou vodou a to až do té doby, než popálené místo přestane bolet. Pokud do té doby ještě nepřijela posádka záchranné služby, překryjeme popálené místo obvazem nebo co nejčistší látkou. Do rány určitě nic nemažeme a nesypeme, protože bychom do ní mohli zanést infekci.

Někdy se můžete setkat s tím, že si kamarád zarazí nějaký cizí předmět do některé části těla. Pokud se to stane a je jedno v jaké části těla to je, třeba i v oku, je důležité předmět nevytahovat! Samozřejmě, pokud je v ráně třeba jen trocha písku, nebo se jedná o řasu v oku, můžeme je opatrně vypláchnout vodou. Pokud by ale cizí předmět, třeba střep, větev nebo drát v oku nebo ráně vězel, nesmí se vytahovat! Rána by začala krvácet dovnitř do hloubky, což je velmi nebezpečné.

Určitě už jsi to zažil – jedeš na kole či bruslích, s rodiči autem nebo jdeš pěšky do školy a najednou za sebou uslyšíš houkání. Jak se tedy v takové situaci zachovat?

Záchranáři, hasiči i policisté pomáhají lidem v nouzi a je proto důležité, aby se na místo nehody nebo jiné nebezpečné události dostali co nejrychleji. Může na tom záviset něčí život. Mají proto přednost a ostatní řidiči aut i další účastníci silničního provozu jim musí uvolnit cestu.